Ostrovský měsíčník 11/09 - odkaz na článek pana Termera zde
Reakce útulku:
Rádi bychom reagovali na příspěvek pana Radka Termera s názvem „Útulek není útulný“
Jeho článek byl velmi ostrý, velmi kritický a s velmi razantním řešením. Jeho vzkaz čtenářům ve zkratce vyznívá asi takto: „Nebylo mi vyhověno, vyhoďte ho“ (=pana Eliáše – správce útulku).
Nicméně děkuji panu Termerovi za příměr o prodejně s lyžemi. Výborně zde ukázal častý problém, který lidé s chápáním účelu a fungováním útulků mají. Zkuste si útulek představit jako supermarket, kde každý příchozí dostane zboží-psa, na kterého si ukáže. Bez ohledu na to zda jako příslušník národnostní menšiny dle svého kulturního zázemí psy používá také například ke konzumaci, nebo zda leckdy mnohakilové zvíře s neznámou historií a tedy i reakcemi zvládne a neohrozí své okolí, nebo zda vůbec je schopen zvíře uživit, pokud viditelně není schopen uživit ani sebe, eventuelně doufá, že prodejem psa si zlepší svou finanční situaci.
Pokud tedy používat příměry, přirovnala bych útulek k prodejně se zbraněmi, jelikož pes bezesporu dokáže být nebezpečnou zbraní v rukou nevhodného majitele. Sdělovací prostředky nás o podobných případech informují velmi často. Při nákupu zbraně musí zákazník prokázat, že splňuje předpoklady pro držení zbraně zbrojním průkazem. Podle litery zákona je pes „věc“ a majitel nese plnou zodpovědnost za škody a zranění psem způsobené. Při předávání psů do adopce novým majitelům supluje funkci zbrojního průkazu pracovník útulku, který se snaží eliminovat možná rizika, ohrožení veřejnosti a zároveň zajistit, aby bylo o zvíře náležitě postaráno a nemuselo prožívat další životní traumata. Navíc dle zákona o nalezené věci, je pes jako nalezená věc formálně jeden rok v majetku městského úřadu a zájemcům je po tuto dobu do péče pouze svěřován. Pokud tedy budeme jednat striktně podle zákona, může se stát, že město bude zodpovědné za škody způsobené těmito psy i když už jsou v péči budoucího majitele, a to po celý následující rok.
Věřím, že soudní spoluobčané našeho města velmi dobře chápou maximální opatrnost a zodpovědnost, kterou pracovníci útulku na svých bedrech mají.
Pokud tedy pracovník útulku odmítne určitému zájemci určitého psa vydat, věřte, že k tomu má velmi dobré důvody a chrání sám sebe i město Ostrov proti případnému právnímu stíhání nebo možnému týrání psa. Navíc, psi jsou předáváni zdarma, naočkovaní a ošetření proti endo- a ektoparazitům, což dává pejskům dobrou šanci najít nového pána, na druhou stranu to ale láká mnohé spekulanty a „kšeftaře“.
V naší postkomunistické demokracii, kdy si někteří lidé myslí, že mohou všechno a nemusí nic, pak není divu, že při odmítnutí určitého psa vydat narazíme na reakce podobné té, kterou publikoval v minulém čísle Ostrovského měsíčníku pan Termer.
Popis události popisovaný panem Termerem je značně zavádějící a k vulgaritám a výhružkám nedošlo z naší strany ale ze strany pana Termera. Bohužel nemáme prostor na vylíčení toho co se stalo. Ve stručnosti tedy: fena byla odchycena za asistence policie v Dalovicích, byla agresivní a zanedbaná.
Co se tedy konkrétně v případě pana Termera stalo? Zmíněná fena NO byla odchycena v katastru obce Dalovice v úterý 15.9.2009. Tento odchyt byl poměrně dramatický. Probíhal za asistence tří policejních hlídek, kdy fena nejdříve ohrožovala bezpečnost dopravy na rychlostní silnici Ostrov – Karlovy Vary, poté vystresovaná a zpanikařená fena při odchytu ohrožovala agresivními výpady samotné policisty a pana Eliáše.. Nakonec byla odchycena pomocí odchytové tyče. Tato fenka byla nevyčesaná, poměrně vyhublá a stresovaná. V útulku pak při pokusech o kontakt reagovala buď okamžitým útěkem do boudy nebo razantní obrannou agresivitou. Její předchozí život rozhodně nebyl naplněn láskou a péčí. Pravidla útulku určují, že pes musí projít 14 denní karanténou, při které je vyšetřen veterinárním lékařem. Poté pokud je zdravý, může být umístěn v chovném kotci a eventuelně nabídnut k adopci. Samozřejmě, pokud se nepřihlásí majitel zvířete. Tomu je pak pes vydán kdykoliv, po zaplacení nákladů na odchyt a ošetření psa.
Pan Termer přišel do útulku ještě týž týden, kdy byla fena odchycena. Na příchod pana Eliáše opravdu čekal pár minut, než si pan Eliáš vzal kabát a došel k brance. Na obvyklou otázku, jaké má přání, odpověděl, že chce fenu, starou dva roky, odchycenou v Dalovicích. Na dotaz, zda je majitelem psa, odpověděl, že ne, ale že chce, aby mu byl pes vydán. Pan Eliáš mu sdělil, že pokud by byl majitelem psa, musí výdej posvětit obecní úřad v Dalovicích, který za něj nesl náklady. A pokud ne, pes musí projít karanténou a veterinární prohlídkou a pokud není pan Termer opravdu majitelem a psa osobně nezná, byl by pravděpodobně napaden již při vyvádění psa z kotce. Toto vysvětlení pan Termer neakceptoval a poměrně hrubým způsobem se vydání psa domáhal. Pan Eliáš rozhodně nebyl tím, kdo nepublikovatelná slova používal a kdo vyhrožoval fyzickým násilím. Pouze pana Termera upozornil, že po tom, jak se chová, nepovažuje eventuelní adopci za vhodnou a že si prověří v jakém vztahu vlastně ke psu je a zda na jeho týrání nemá podíl. Načež následovala další snůška nadávek a vyhrožování. Navíc pan Termer vytáhl neurčitý přístroj s tím, že si vše nahrával a že to potáhne výš.
Toť ve zkratce naše verze celé události. Dovolím si jen několik komentářů k samotnému příspěvku pana Termera: S panem Termerem jsme se do této doby osobně nesetkali a podle našich informací není a nikdy nebyl členem Českého kynologického svazu, organizace,která zastřešuje profesionální i amatérské kynology, chovatelské kluby i např. záchranářské brigády. Luděk Eliáš se zabývá kynologií již přes 30 let a za 27 let, kdy je registrován v ČKS, většinu „letitých“ kynologů osobně zná a to včetně policejních kynologů z Plzeňské oblasti. Se svými psy dosáhl se řady cen i celostátních titulů a Ostrovský útulek za podpory města zbudoval právě on. „Komunita“ útulkářů není alespoň v našem kraji zase tak veliká, abychom o sobě nevěděli, přesto i tady jsme zatím neměli tu čest. Pokud ale pan Termer opravdu v útulku pracoval, jistě dobře ví, že karanténní a další postupy je nutné dodržovat a doufejme, že tehdy přemýšlel, komu psy z útulku vydává.
Navíc, něco jako panem Termerem zmiňovaná „celostátní pravidla pro útulky“ v samostatném vydání, publikaci či samostatné právní úpravě bohužel neexistují. Fungování těchto zařízení je upravováno zákonem na ochranu zvířat, občanským zákoníkem a veterinárními předpisy. A žádný z nich neukládá provozovateli útulku POVINNOST zvíře vydat, a to dokonce ani majiteli psa, pokud je podezření na týrání.
Z našeho pohledu celá situace vypadá, jako snaha majitele nebo někoho jemu blízkého získat psa zpět, ale vyhnout se přitom hrazení nákladů na odchyt a celou policejní akci a také eventuelní odpovědnosti za stav psa. Jako správci útulku, kdy hospodaříme také s prostředky města, a zároveň ochránci zvířat jsme povinni toto prošetřit a předat podklady odpovídajícím správním orgánům.
Práce v útulku není snadná, protože zahrnuje leckdy těžkou fyzickou práci v jakémkoli počasí, odborné znalosti, komunikaci se zvířaty i s lidmi a zvládnutí mnohých krizových situací. Hlavním naším posláním je bránit zájmy zvířat a zajistit jim vhodné životní podmínky. Proto děkujeme všem občanům města Ostrova, kteří náš útulek podporují a chápou, že se snažíme pro zvířata dělat to nejlepší.
Mgr.Blanka Davídková
Luděk Eliáš
Zástupci II.ZKO č.124 Ostrov, správce útulku
www.utulekbety.org